Central America, na svou dobu velmi moderní kolesový parník o délce 85 metrů, opustil doky v roce 1853. Pendloval trase mezi New Yorkem a Aspiwallem (dnes Cólonem) v Panamě. Historička Sussanne Hastingsová z Kalifornské univerzity odhaduje, že při 43 plavbách na východní pobřeží USA převezl asi třetinu zlata z kalifornské zlaté horečky.
Když parník 8. září 1857 opouštěl Havanu, vezl 477 cestujících a 101 člena posádky. O dva dny později se přiřítil hurikán. Ve čtvrtek „se zvedaly vlny tak vysoko, že vypadaly jako hory“ a „stěžeň s košem pro pozorování vichr rozlomil jako párátko,“ líčil později jeden přeživší.
V pátek, když hurikán dosáhl rychlosti až 165 km za hodinu, přestal fungovat kotel, parník Central America zůstal vystaven živlům bez možnosti jakkoli jim vzdorovat a voda pronikla do poškozeného trupu. O den poději, 12. září 1857, běsnící živel poslal 260 kilometrů před pobřežím Jižní Karolíny kdysi pyšnou loď bez slitování ke dnu. Kapitán William Lewis Herndon, někdejší armádní důstojník se zkušeností z mexicko-americké války, loď neopustil a spočinul spolu s ní na mořském dně.
Zkáza lodi Amerikou otřásla. Doslova
Amerikou otřásla nejen smrt 425 cestujících i námořníků, nýbrž i zkáza nákladu – odhadem 21 tun zlata v cihlách a mincích bylo určeno pro banky a podnikatele z dolů v Kalifornii, jež mělo spasit finanční svět. Natolik, že vyvolala zničující paniku v bankovnictví Spojených států.
Tuny zlata měly posloužit jako injekce pro churavějící ekonomiku USA. To, že si je vzalo moře, vyvolalo šok. Banky rušily půjčky, tisíce firem zkrachovaly a úpadek zasáhl i Evropu, takže se zrodila jedna z prvních celosvětových finančních krizí.
Ztroskotání plavidla Central America přezdívaného „Titanic devatenáctého století“ tak patří nejen mezi námořní katastrofy s nejvyšším počtem mrtvých, ale i mezi ty nejdražší. A viděno z dnešní perspektivy také nejlukrativnější.
Objevitel skončil za mřížemi
Příběh „zlaté lodě“ uchvátil i Tommyho Gregoryho Thompsona. Jako inženýr zaměřený na stavby pod hladinou měl přesnou představu, jak dostat cennosti nad hladinu. „To však předpokládalo, že loď vypátrá. Po hlavě se vrhl do hledání na místě katastrofy – někde mezi 175 až 200 mílemi před přístavy Charleston a Savannah.
Thompson si pořídil firmu Columbus America Discovery Group a v letech 1985-1986 si od 161 podporovatelů vypůjčil 13 milionů dolarů, podotkl Boston Globe. Až 11. září 1988 ve hloubce 2 200 metrů a 175 mil před Savannahem narazil jeho podmořský robot na vrak, který, řečeno Thompsonovými slovy, „se leskl jako koberec ze zlata“.
Vzápětí vypukly právní spory s pojišťovnami, jež si nárokovaly právo na poklad, jehož pojistné v 19. století původním majitelům proplatily. Thompson po letech tahanic uspěl – směl si ponechat na 92,2 procenta pokladu. Zlato pak v roce 2000 prodal společnosti California Gold Marketing Group (CGMG) za 52 milionů dolarů. Zbytek pokladu jeho expartneři vyzdvihli a zpeněžili u téže společnosti.
Thompson nakonec skončil ve vězení. Protože z půjček z osmdesátých let se neobtěžoval splatit jediný cent, věřitelé jej zažalovali. Dlouhou dobu se skrýval, ale v lednu před třemi lety jej policie zatkla i s jeho přítelkyní v hotelu Hilton ve floridském Boca Ratonu. Soud ho poslal za mříže, takže další dění sledoval z cely v Ohiu.
„Lidé si o tom budou vyprávět ještě za sto let,“ těší se na chystanou výstavu Dwight Manley, spolumajitel CGMG, s tím, že následný prodej exponátů vynese slušnou sumičku.
(plk)
