Kdyby žil Schliemann dnes, nepochybně by se stal superhvězdou sociálních sítí, jako někdo, kdo se uměl skvěle se postarat o své PR. Zanechal po sobě 60 tisíc dopisů, osmnáct deníků, deset knih a řadu článků, které vycházely v periodikách několika zemí.
Schliemann popsal jeden velký okamžik objevu, který se údajně odehrál kolem 27. května 1873, svým typicky barvitým, i když nespolehlivým způsobem:
„Při hloubení této zdi dále a přímo vedle paláce krále Priama jsem narazil na velký měděný předmět nejpozoruhodnější podoby, který upoutal moji pozornost tím více, že jsem si myslel, že za ním vidím zlato.
PSALI JSME: Odkud pochází zlato z Tróje a Mykén?
… abych ochránil poklad před chamtivostí dělníků a zachránil jej pro archeologii, … okamžitě jsem nechal zavolat „paidos“ (přestávka na oběd, pozn. aut.). … Zatímco muži jedli a odpočívali, vyřízl jsem poklad velkým nožem… Bylo by však pro mě nemožné odstranit poklad bez pomoci mé drahé manželky, která stála při mně připravená zabalit věci, které jsem vystřihl, do její šály a odnést je“.
Schliemannův často opakovaný příběh o pokladu, který nosí jeho žena Sophie v šátku, byl nepravdivý. Schliemann později přiznal, že si to vymyslel a řekl, že v době objevu byla Sophie po smrti svého otce se svou rodinou v Aténách.
Otazníky z dubna 1945
Pak podle všeho propašoval svůj životní objev pomocí lstí z Anatolie, Osmanské říši pod nosem. V Berlíně ho předal Německu „do věčného vlastnictví“. Na konci druhé světové války se se mělo za to, že – podobně jako Jantarová komnata – zmizel nenávratně ve víru válečných událostí.
PSALI JSME: Odkud pochází zlato z Tróje a Mykén? (Dokončení)
Jako bájný Fénic však povstal z popela v roce 1994, za prezidenta Borise Jelcina. Rusko tehdy přiznalo, že skvosty z Tróje se nacházejí v depozitářích Puškinova muzea v Moskvě a že je dlouhá desetiletí tajilo před veřejností.
Rusové se pokladu zmocnili jako válečné kořisti. Podle jedné z variant vojáky Rudé armády na bedny v bunkru poblíž berlínského muzea a zoologické zahrady v dubnu 1945 navedl anonym.
Jiná verze tvrdí, že profesor Wilhelm Unverzagt, který na bedny dohlížel, předal poklad Sovětskému uměleckému výboru, čímž jej zachránil před drancováním a rozdělením. Artefakty byly poté letecky převezeny do Moskvy.
(Dokončení)
PSALI JSME: Turecko si řeklo Rusku o Priamovo trojské zlato (1.)
(plk)
