V době minulé ekonomické recese si srovnal a uvědomil, co v časech nejistoty znamená skutečná hodnota. Finanční i realitní trhy měly trhliny, a drahé kovy se už tenkrát potvrdily jako jistota v nejistém čase. A právě z toho důvodu se Michal Spurný rozhodl jít touto cestou.
Společnost TrustWorthy Investment se tak od začátku orientovala na poradenství na trhu s drahými kovy, jak je správně koupit, ale i se ziskem prodat. „Období covidu a války na Ukrajině i aktuální inflace, správnost našeho rozhodnutí potvrdilo,“ říká Spurný.
TrustWorthy Investment není ale jen obchodník s drahými kovy. Na Vysočině od konce loňského roku máte i rafinérii. Ta ovšem nezpracovává zlato a stříbro z vytěžených hornin, ale recykluje ho z elektroodpadu. Jak se vlastně z vysloužilých elektronických výrobků zlato a stříbro „těží“?
Z materiálu zjistíme nejdříve obsah drahých kovů: ne všechno je totiž použitelné. Elektroniku je třeba nejdřív rozebrat a vybrat ty části, které obsahují drahé kovy – desky a kontakty ze starých počítačů a vnitřky mobilů. Ty nejhodnotnější části máčíme v chemickém roztoku. Jejich směs ale ještě nic cenného nepřipomíná, vypadá spíš jako řídké bahno.
Hmota pak musí projít elektrolýzou, kde se zlato a stříbro od sebe oddělí. Zlato se pak ještě dočišťuje v indukční peci a výsledkem jsou malé zlaté kuličky neboli zlatý granulát. Analýza výchozího materiálu je velmi pečlivá a trvá asi měsíc, rafinace pak probíhá více než dva týdny.
Výsledkem z rafinace je tedy cenný granulát. To ale není ten výsledný produkt, s nímž se obchoduje, že?
Granulát pak směníme s vybranými rakouskými nebo švýcarskými rafinériemi za zlaté či stříbrné slitky různých gramáží například s označením LBMA. Tuto certifikaci má na starosti instituce v Londýně, která kontroluje rafinérie po celém světě.
Michal Spurný
|
Zkratka LBMA asi většině lidí nic neřekne. Můžete vysvětlit, o jakou organizaci jde?
Je to London Bullion Market Association, mezinárodní asociace, která sídlí v Londýně. Sdružuje světové rafinérie, které mají oprávnění rafinovat a distribuovat na trh zlaté slitky. Všechny zlaté cihly LBMA mají zaručenou čistotu minimálně 99,5 procent.
Vám se tuto certifikaci podařilo získat. Co musí firma, která o ni žádá, splňovat?
Aby byla rafinérie certifikovaná, musí projít přísnými kontrolami. Společnost musí mít „status“ dobrého renomé a reputaci. Musí mít i hmotné čisté jmění a žadatel musí projít nezávislým auditem.
Vraťme se zpět k rafinérii. Proč jste si vybral právě Vysočinu? Máte k ní nějaký vztah?
Hledali jsme vhodné prostory. Lokalita na Vysočině nám to nabídla. Je zde výhoda i dopravní dostupnosti.
Rafinerie funguje zhruba 10 měsíců. Kolik zlata a stříbra jste za tu dobu „vytěžili“?
Kapacita rafinační linky je 100 kilogramů zlata měsíčně. První měsíce zkušebního provozu jsme zpracovávali pár kilogramů. Nyní jsme vytížení zhruba na 30 procent.
Kolik zlata či stříbra se dá získat z jednoho elektronického přístroje?
Poklad představují třeba mobily, takové ty s anténkou, vyrobené ještě před rokem 2007, kdy se v některých typech najde až 3 nebo 4 gramy zlata. Stalo se nám mnohokrát, že si člověk ze zdánlivě bezcenného harampádí na konci odnesl menší nebo i větší zlatý slitek, který jsme mu za granulát vyměnili, nebo mu zaslali peníze na účet.
Je tedy jasné, že elektroodpadu potřebujete opravdu hodně. Kde ho získáváte?
Máme partnery, kteří s elektroodpady pracují. Hlásí se nám ale i obyčejní lidé. Doma sesbírají starou elektroniku, zlaté nebo stříbrné šperky a po konzultaci nám je posílají k recyklaci. To vše je totiž možné v rafinerii znovu zhodnotit v podobě slitku.
Znamená to, že zlaté šperky nejsou ryzí?
Málokdo to ví, ale zlato ve šperku opravdu není většinou ryzí, ale je něčím tvrzeno. Většinou je jeho součástí i stříbro a různé další kovové příměsi – podle toho má pak zlato žlutý, bílý nebo růžový odstín. Aby se zlatý šperk leskl, přimíchává se do něj například rhodium. Zlaté šperky tak často bývají čtrnáctikarátové s 58,5 procenty ryzího kovu.
Jakmile se materiál dostane k nám, zpracujeme ho chemickou metodou a elektrolýzou tak, že pak zákazník dostane už jen finální drahý kov o ryzosti 999,9 dílů zlata.
Rafinační linka na recyklaci zlata a stříbra je u nás jedinečnou záležitostí. Co musí umět zaměstnanci, kteří zde pracují?
Zaměstnanci, ručící v rafinérii za kvalitu recyklace, jsou oba šikovní chemici, navíc oba proškolení právě pokud jde o techniky získávání zlata. Jednotlivé postupy konzultujeme například i s technology ze zahraničí. Víc vám, s ohledem na ochranu našeho know-how, prozradit nemůžu – i alchymisté si svoje znalosti ohledně „výroby“ zlata nechávali pro sebe a dobře věděli, proč….
Rád ale řeknu, že dáváme práci i lidem z chráněných dílen z regionu. Pokud jsou manuálně zruční, uplatňují se při rozmontovávání použité elektroniky. Momentálně máme deset pozic, které ve spolupráci s jednotlivými chráněnými dílnami postupně obsazujeme.
Jak bylo náročné lidi sehnat?
Sehnat v téhle době šikovné lidi je vždycky náročné. Nám se to povedlo tak, že jsme se poptali svých kontaktů v daném regionu a oslovili i zmíněné chráněné dílny. Nešli jsme cestou personálních agentur a inzeráty na práci v rafinérii drahých kovů jsme taky nedávali.
Proč jste se vůbec rozhodl vedle obchodování s drahými kovy pustit do podnikání v oblasti jejich zpracování? Má to pro firmu nějakou výhodu?
Recyklace nejen elektroodpadu, ale i starých rozbitých šperků, je momentálně nejlepším i nejekologičtější způsobem, jak drahý kov získat. Rozhodli jsme, že nebudeme jenom nakupovat drahé kovy. Naším cílem bylo dostat k zákazníkům produkt, který se z odpadu znovu změní v účelnou a cennou věc. Vlastní rafinerie nám odstranila závislost na velkoobchodnících. Ti nedokázali uspokojit hlad, který teď zejména po zlatu vznikl.
Nedávno jste vyrazili i vlastní zlaté a stříbrné dvojdukáty s pohádkovým motivem. Co vás k tomu vedlo?
Naše firma se stala partnerem filmové pohádky Tajemství staré bambitky 2. Jednička patřila k nejsledovanějším pohádkám u nás a nám přišlo zajímavé propojit náš byznys s tímto filmem i tak, že k němu vydáme kolekci sedmi zlatých a sedmi stříbrných dvojdukátů. Mince nesou podobizny pohádkových postav, které ztělesnili třeba Jiří Lábus, Ondřej Vetchý nebo Veronika Khek-Kubařová.
Z čistě obchodního hlediska jde o to, že nízkoemisní ražby bývají zajímavou investicí a dobře se časem zhodnocují. Takto pojaté mince navíc mohou být i předmětem zájmu sběratelů, což opět zvyšuje cenu. Současně s vydáním mincí jsme na trh uvedli i spoření do Karaby, pojmenované opět po jednom z hrdinů pohádky. Na zlatý či stříbrný „poklad“ si v něm lidé mohou postupně střádat online a každý měsíc si ukládat menší obnos do fyzického zlata či stříbra. To, že lidé po drahých kovech touží, svědčí i objednávky, které nám posílají.
Jak velká je v současnosti vaše firma?
Naše firma má v tuto chvíli 20 zaměstnanců, ale také několik set spolupracovníků, kteří s námi pracují pro „obchodní“ část firmy. Letos jsme spustili franšízy a chceme postupně fungovat ve všech velkých městech. Nechtěli jsme působit jen v Praze, chtěli jsme se dostat blíž k lidem v regionech.
A spočítali si, že franšízing nám vychází jako nejefektivnější, a do budoucna doufám i nejperspektivnější model. Nemusíme mít tolik zaměstnanců ani hlídat materiál rozkutálený po celé republice. Místo toho na sebe nabalujeme lidi, kteří chtějí s naší pomocí rozjet „zlatý“ byznys.
Kdo má o takový byznys zájem?
Často jsou to manažeři okolo padesáti let, kteří skončili v korporátu. Vyznají se ve svém regionu a u nás našli novou práci s dostatečnou volnosti i prestiží, které jsou je pro ně v jejich věku a s jejich zkušenostmi důležité.
Firma tedy roste. Jaké s ní máte další plány?
Chceme ještě být i v dalších městech a také na Slovensku a v Polsku, kde už částečně fungujeme v Bratislavě a v Krakově. Zaměřujeme se na další země EU.
Jste nejenom investor, ale i vášnivý biofarmář a majitel farmy U Františky na Tachovsku. To jsou obory, které jsou od sebe na hony vzdálené. Jak na to vůbec přišlo?
Pocházím z rodiny veterinářů. Prostředí zvířat a přírody mi tak byly vždycky blízké. Nebylo mi sympatické kupovat potraviny, o kterých jsem tušil, že asi nebudou příliš kvalitní. Takže mě začalo čím dál víc zajímat, jak bych si potravinu mohl obstarat sám. Začal jsem s malinkým projektem o pár hektarech. A v době covidu se věnoval rozvoji farmy a hospodaření.
Projekt se rozrostl a dnes je z něj velká farma, která produkuje například výborné mléčné výrobky. Dostali jsme i ocenění za regionální potravinu Plzeňského kraje, kterou získal náš sýr. Celá moje práce tak vlastně souvisí i s nestabilitou finančních trhů: když jde do tuhého, drahé kovy a potraviny zůstávají bezpečnou jistotou.
Jezdíte na farmu pracovat nebo si odpočinout?
V podstatě platí obojí, rád jezdím i s traktorem a starám se o zvířata. Fyzická práce na farmě mi čistí hlavu a je skvělým protipólem světa financí.
Baví vás podnikání s drahými kovy i farmaření stejně? Nebo něco víc?
Drahé kovy i farmaření mají hodně společného. Kvalitní potraviny i zlato znamenají zabezpečení. A navíc jsou to podobné dary země, které neztrácejí hodnotu. Obojí mě baví stejně.
Letos jste oslavil 40 let, jaké jsou další vaše plány?
Rád bych dotáhl modernizaci rafinérie. Máme v plánu zavést tu novou technologii – jde o projekt v hodnotě až dvou milionů eur. Rád bych taky viděl, že máme franšízy nejen v České republice, ale i po celé EU. A ze všeho nejradši bych si pořád našel čas nejen na farmu, ale hlavně na našeho malého syna. Čím jsem starší, tím víc si myslím, že rodina je to nejdůležitější.
Dovolte otázku, jak se říká, „více na tělo“. Původně jste studoval jazyky a odbornou školu na zdravotnického záchranáře. Pak jste rok studoval na Mendelově univerzitě v Brně obor zemědělství. To vypadá, že jste z počátku moc nevěděl, co byste chtěl v životě dělat…
Každá cesta má někde začátek, a každá mi přinesla to podstatné, co jsem v dalších směrech potřeboval. Ať to byl náhled na život, smysl pro lidské hodnoty nebo i kontakty. Stále hledám nové informace a rozšiřování zkušeností. Dlouhodobé cíle už mám – drahé kovy a potraviny. Největší výzvou je teď pro mě dát správnou podporu do života svým dětem.
A jak se tedy vaše kariéra postupně odvíjela? Jak jste se vůbec dostal k byznysu s drahými kovy?
Důležitými mezníky v profesním životě pro mě bylo potkat se s lidmi, kteří mají stejné plány a vize. Zkušenosti z realitního i finančního trhu, hypotéční krize v roce 2008 a vize, co v životě vlastně chci. Pak už šlo vše snadněji. Snažím se víc používat selský rozum než ekonomické poučky.
Co byste vzkázal mladým lidem, kteří tak trochu tápou ohledně své budoucnosti? Jak si nakonec přece jen najít tu správnou cestu, aby byli v životě spokojení?
Podle mého názoru je důležité v životě dělat věci, která vám dávají smysl a kterým věříte. Já vsadil na drahé kovy a potraviny. To, co děláte, vás musí bavit. A mít okolo sebe správné lidi, kteří táhnou za jeden provaz.
