Jaký byl osud 5 100 beden zlatého carského pokladu? I to se dozvíte v Muzeu legionářů Peckovska

17. srpen 2021

Pecka na Jičínsku je atraktivním turistickým cílem. Najdete tady krásný stejnojmenný hrad s bohatým kulturním programem po celé léto, kemp, koupaliště, malebné okolí a také muzeum, jehož tematické zaměření je poměrně nevšední. Legionářství a cukrářství. A stále se rozšiřuje. Mořský vlk Zdeněk Chramosta se stal muzejníkem spíš shodou okolností.

Vy jste se celý život plavil po mořích a oceánech jako šéfinženýr. Co to znamená?
To je člověk, který má na starosti vše, co se týče techniky. Od lodního tělesa, tím to začíná, přes všechna zařízení strojoven a palub až to končí třeba kafemlejnkem v kuchyni. Takže plavbu jsem si většinou opravdu užíval ve strojovně.

Čtěte také

Kde jste všude byl?
Možná by bylo jednodušší říct, kde jsem nebyl. Sloužil jsem na asijských, afrických i amerických linkách, ať už Severní nebo Jižní Ameriky, samozřejmě Evropu nevyjímám. Tady jsem třeba nebyl v San Marinu nebo dokonce v Albánii či Bulharsku, ale jinak se dá říct, že jsem toho viděl opravdu hodně. Námořníkem musí být člověk z lásky, jinak to nejde.

Táhne vás to v létě k moři, když jste si ho tolik užil?
K moři mě to rozhodně táhne, ale ani ne tak přes léto, kdy jsou tam davy turistů a příliš velké horko. Můj vyšší krevní tlak má raději podzim.

Představujeme i příběh mého dědečka, mašinfíry na obrněném vlaku Orlík. Jeho medaile a vyznamenání byly prvotním základem muzea.
Zdeněk Chramosta, námořník a fanda do muzejnictví

Ctíte heslo Všude dobře, na Pecce nejlépe. Tam máte hluboko zapuštěný kořínek. A vazba na vašeho dědečka, obdiv i úcta k jeho životnímu příběhu, z vás udělala fandu do muzejnictví.
Ano, já jsem tak trošku iniciátor celého muzea, ale muzejníkem a majitelem domu číslo 12 je pan Petr Jůza. To je certifikovaný muzejník, já jsem jen takový přicmrndávač, jak by se dalo říct. Ale to muzeum mám moc rád, protože tam mám vazby. Na Pecce mám kořeny hodně hluboké.

Čtěte také

Co je tedy ve vašem společném muzeu k vidění? Má zajímavé téma a tím je legionářství a cukrářství. Jak to jde dohromady?
Dnes už je to cukrářství hodně potlačeno. Jde tam především o legionářství. K vidění je průřez dějinami legií, od jejich vzniku až do konce. A rozšířeno je to i na druhou světovou válku a odboj. V muzeu jsem zmíněny veškeré aktivity legionářů ve Francii, v Itálii i v Rusku, jsou tam popsány i některé osobní příběhy, konkrétně třeba příběh mého dědečka, který byl legionářem a mašinfírou na obrněném vlaku Orlík. Je tam spousta zajímavých věcí, exponáty si lidé mohou vzít do ruky, osahat a vyzkoušet.

Znal jste dědečka osobně, pamatujete si ho?
Ne, bohužel. Dědeček zemřel v roce 1943 a já jsem ročník 1951, takže jsem dědečka osobně nezažil. Ani moc babičku, ale po dědovi zůstala spousta památek, ať už písemných, nebo i hmotných. Nějaké medaile a vyznamenání, to byl prvotní základ muzea. Další bylo doplněno díky Československé obci legionářské, která převzala nad muzeem patronát a vlastně ho dnes řídí metodicky a vede. Doplňuje ho i materiály ze svých depozitářů, takže je to poměrně rozsáhlé a velice dobře udělané Muzeum legionářů Peckovska.

Čtěte také

Lidé se mohou seznámit s příběhy legionářů i nelegionářů, kteří pocházeli z Pecky a okolí a nějakým způsobem se zapojili do odboje. Kde jste čerpali informace?
Něco víme z vyprávění očitých svědků. Například moje 92letá maminka si něco pamatovala. Další důležité informace máme potvrzené a někdy i zdokumentované díky Československé obci legionářské, která nám nesmírně pomáhá. A poslední expozice, která se jmenuje Odboj za druhé světové války, mapuje příběhy rodin, které pomáhaly britským výsadkářům. Protože je málo známo, že Novopacko a Peckovsko byla poměrně silná odbojová oblast. A další část je věnována například panu Bergerovi, který jako mladý kluk utekl do Anglie a sloužil u 313. stíhací perutě. Další expozice je věnována peckovskému rodákovi, faráři Josefu Štemberkovi, který byl zastřelen při masakru v Lidicích. Přestože mu Němci nabídli, že může odejít, tak on zůstal se svými farníky až do konce. V poslední vlně poprav byl zastřelen s ostatními lidickými muži. Je to ukázka nesmírné osobní statečnosti a hrdinství.

Český legionář v Rusku František Chramosta (klečící vpravo v legionářské uniformě)

A teď jste získali také jeden unikátní dokument pro vaši výstavu.
Asi před týdnem jsme získali od Ivy Čílové, což je vnučka generála Číly, mimochodem rodáka z Nové Paky, unikátní dokument. Je to kompletní protokol o předání zlatého pokladu sovětským orgánům. To se uskutečnilo 1. března 1920 v 18 hodin v Irkutsku. Je tam přesně popsáno, kolik vagonů, beden a pytlů bylo předáno. Jen pro vaši zajímavost, já neznám úplně přesné číslo, ale bylo to přes 5 100 beden a víc jak 1,5 tisíc pytlů se zlatem.

Čtěte také

To zlato se vzalo kde?
Naši legionáři k němu přišli úplně náhodou. Když postupovali transsibiřskou magistrálou, tak narazili na vlak s carským pokladem. Oni si celý poklad vzali jako rukojmí. A nakonec ho předali. Na protokolu je soupis nejen zástupců Československého revolučního vojska na Rusi, ale i zástupců Ruské sovětské federativní republiky, která celý poklad přebrala. Podepsali to a zaručili se legionářům, že jim umožní bezproblémový odchod z Ruska. Máme vystaveno hlášení, které podal tehdy pplk. Číla generálnímu štábu armády, že vše náležitě předal.

Už jen kvůli tomu stojí za to navštívit Muzeum legionářství v Pecce.
Stoprocentně. Setkáváme se stále s názorem, že legionáři ten poklad ukradli. Tady je naprosto nezvratný důkaz, že ho předali.

Josef Chramosta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Na závěr léta chystáte v Pecce velkou událost.
Je to velká událost obecně, poslední týden v srpnu máme pouť, kam přijedou pánové z Československé obce legionářské a přivezou těžký kulomet Maxim, ze kterého se každou hodinu bude střílet. A přivezou nám také z Francie štábní vozidlo, které používaly Československé legie ve Francii. Je to Ford z roku 1916. Takže se na vás těšíme 27. srpna v Pecce.

Celý rozhovor se Zdeňkem Chramostou o legionářích na Pecce si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Romana Joudalová , baj
Spustit audio

Související