Zlato (oz) / USD
1 909,02
0,02 %
Jistota ve vlastních rukou
0

Co nám volatilita zlata, Stanley Fischer z Fedu a CBDC mohou říci o tom, co nás čeká v budoucnu

Švýcarský server goldswitzerland.com přinesl před pár dny pozoruhodný článek z pera Matthewa Piepenburga, manažera společnosti Matterhorn Asset Management, která se se věnuje ochraně bohatství prostřednictvím bezpečného uložení stříbra a zlata ve Švýcarsku. Autor článku rozebírá důsledky nákupů zlata centrálními bankami (rostou), záporných reálných výnosů (klesají) a bývalého místopředsedu americké centrální banky (Fed) Stanleyho Fischera.

Pokud se šéfové americké centrální banky v roce 2019 obávali růstového „šoku“, musí být dnes vyloženě zděšeni. Řečeno ještě jednodušeji, centrálním bankéřům dochází čas, tvrdí Matthew Piepenburg, manažer švýcarské společnosti Matterhorn Asset Management. Ilustrační foto: iStock

Otevřená fraška, pokud jde o „transparentnost centrálních bank“, je podle Matthewa Piepenburga již naprosto jasná. „Hledat v těchto kruzích upřímnost v přímé řeči je podobné, jako hledat čestného člověka v parlamentu. Proto je často mnohem moudřejší sledovat, co centrální bankéři dělají, než jen sledovat, co říkají,“ tvrdí původním vzděláním právník, absolvent Harvardské a Michiganské univerzity.

„Stojí za zmínku, že centrální banky v poslední době nakupují zlato, a to ve významných objemech. V první polovině roku 2021 se globální zlaté rezervy centrálních bank rozšířily o 333 tun, což je téměř 40 procent nad pětiletým průměrem,“ dodává a připomíná, že velkými kupci byly Thajsko, Maďarsko a Brazílie, tedy země až příliš dobře obeznámené s bolestí z dovozu americké inflační politiky, a tudíž žíznící po skutečných zásobách hodnoty mimo stále surrealističtější americký dolar.

Současné tempo nákupu zlata centrálními bankami po druhé světové válce již překonává předchozí rekord z roku 2018 (651 tun), připomíná Piepenburg: „Není třeba dodávat, že rostoucí útěk centrálních bankéřů ke zlatu je a bude přičítán rostoucím obavám z nejnovější varianty covid a jejího ekonomického ohrožení finanční bezpečnosti.“

PSALI JSME: Brazilská centrální banka v červnu nakoupila přes 40 tun zlata

„Než abych se pouštěl do králičí nory debaty (fiaska) o politice covid a jejím dopadu na trhy, pracovní místa, psychologii, vědu, matematiku, politickou odvahu nebo základní poctivost, jednoduše čtenářům připomenu, že hrozba amerického dolaru pro globální finanční bezpečnost existovala dávno před příchodem covidu, protože už před jeho příchodem byla úroveň globálního dluhu v poměru ke hrubému domácímu produktu (HDP) smrtelnější než virus,“ tvrdí.

Matthew Piepenburg se domnívá, že neexistuje žádný „návrat k normálu“, protože „normál“ zemřel dávno před příchodem covidu. Podle Piepenburga roste přesvědčení stále nervóznějších centrálních bankéřů, že míra inflace bude neustále překonávat úrokové sazby: „Důkazy o klesajících reálných sazbách jsou obzvláště zřejmé ve Spojených státech, kde americké desetileté reálné sazby (reálné výnosy) překonávají nová minima.“

Dodal, že trend směrem ke stále zápornějším reálným sazbám roste a připomněl, že „zlato záporné reálné sazby miluje“. „Pokud reálné, tedy o inflaci očištěné sazby v budoucnosti měřitelně nevzrostou, ceny zlata prudce stoupnou, a to i přes nedávné cenové rány, které jsou dočasné a předvídatelně spojené s důsledky tzv. Basilejské dohody III a chystané digitální měny Evropské centrální banky (CBDC – Central Bank Digital Currency, pozn. red.),“ píše Piepenburg.

PSALI JSME: Zakrývá basilejská banka BIS „zlaté intervence“ centrálních bank?

Podle něj prozatím nevidíme, že by reálné sazby v dohledné době rostly. Trend je negativní, nikoliv pozitivní. „Proč jsme si tím tak jisti?“ ptá se autor textu. „Jednoduchá matematika,“ odpovídá si na řečnickou otázku.

A pokračuje: „Za prvé: Inflační politika je novou normou pro zadlužené státy, které se snaží nafouknout své neudržitelné úrovně dluhu. Zadruhé: Tytéž zadlužené státy potřebují udržovat nízké sazby, aby mohly pokrýt úrokové náklady na své neudržitelné státní dluhopisy.“

„Když tedy zkombinujete rostoucí inflaci se stále více stlačovanými úrokovými sazbami, dostanete míru inflace převyšující úrokové sazby, a tedy více záporných reálných sazeb, a tím i více pozitivních „zadních větrů“ pro zlato,“ píše a dodává, že ve skutečnosti je úroveň záporných reálných sazeb, kterou vidíme od srpna 2020 (-1,1 %), jen začátkem.

PSALI JSME: Světu hrozí citelná inflace i nová studená válka. Bohatí lidé proto ve velkém investují do fyzického zlata

Tyto sazby mohou podle manažera švýcarské společnosti klesat daleko, daleko více směrem k záporným hodnotám na pozadí globálních ekonomik topících se v dluhu a komerčních bank, které jsou již „derivativně“ vykastrovány Basilejí 3 a připravovány na centralizovanější kontrolu a dobře připravené „přeladění na“ digitální měnu centrální banky.

„Na tomto pozadí bude zlato vystaveno nepřirozenému protivětru, ale vítr do zad na sever je přirozený, stejně jako trend reálných sazeb na jih. Pro připomenutí, reálné sazby – po velmi reálné druhé světové válce – klesly až na -14 procent; a reálné sazby po ne tak úplně reálné „válce proti covidu“ by mohly klesnout ještě mnohem více,“ píše Piepenburg.

„Naše důvěra v rostoucí inflační trendy, stejně jako naše opovržení vůči centrálním bankéřům, kteří se pokoušejí totéž označit za „přechodné“, není záležitostí intelektuální pýchy, ale prostým důsledkem zdravého rozumu,“ tvrdí manažer.

Dodává, že klíčem k tomuto zdravému rozumu je přijetí historického i matematického významu jedné velmi ojedinělé, ale mocné síly: DLUHU. „Dluh je důležitý. Jakmile poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) země překročí Rubikon 100 %, stává se hospodářský růst fakticky nemožným,“ píše Piepenburg.

PSALI JSME: Janus Henderson: Dluhy vlád po celém světě vystoupaly na rekordní úroveň

„To vědí i nepříliš čestní centrální bankéři,“ pokračuje: „To možná vysvětluje, proč sám bývalý místopředseda Fedu Stanley Fischer v roce 2019 poznamenal, že nebude třeba velkého šoku pro růst…, aby se poměr dluhu nafoukl a vyvolal obavy o udržitelnost dluhu. Když Stanley Fischer v roce 2019 pronesl tato slova, činil poměr dluhu USA k HDP 105 procent. Od té doby vzrostl na 130 procent.“

A Piepenburg pokračuje: „Jinými slovy, pokud se šéfové Fedu v roce 2019 obávali růstového „šoku“, musí být dnes vyloženě zděšeni. Řečeno ještě jednodušeji, centrálním bankéřům dochází čas.“

Jak tedy mohou centrální banky řešit a budou řešit rostoucí problém „udržitelnosti dluhu“, tedy schopnosti splácet své účty/dluhopisy? Klade si další otázku. „Odpověď je stejně zřejmá jako komická a tragická: Vytvoří nové fiat peníze ze vzduchu. Víte, trochu více „akomodace“, „stimulů“ a „QE“ (kvantitativní uvolňování, pozn. red.).“

A za tímto účelem podle Piepenburga nakonec vytvoří další dluh placený v chystané digitální měně (CBDC), tedy „dalšími falešnými penězi Evropské centrální banky“. Nová Basilejská pravidla jsou a byly, jak píše, součástí tohoto plánu: „Je to však celkově prohnilý plán a také plný fantazie.“

PSALI JSME: Evropská centrální banka učinila první krok ke spuštění digitálního eura

Piepenburg si ve svém textu pokládá další řečnickou otázku: „Představte si, o kolik by byl život nás všech jednodušší, kdybychom měli ve sklepě tiskárnu peněz a zákonné právo ji používat?“

Podle něj však informovaní investoři již vědí, taková řešení jsou jedy, neboť rozšířená měnová politika (od QE po CBDC) se jednoduše rovná znehodnoceným měnám a rostoucí inflaci, což opět upřednostňuje skutečné uchovatele hodnoty, jako je zlato, před falešnými uchovateli hodnoty, jako jsou dolary vytvořené kliknutím myši nebo nové a nevyhnutelné „superřešení“ CBDC.

„V březnu 2020, kdy se akciové trhy na pozadí rostoucích sazeb 10letých výnosů propadly o 30 procent, zasáhl Fed s ohnivou hadicí likvidity, aby krvácení akcií zklidnil. Po více než roce, kdy se zpěněné trhy opět uměle „zotavily“ díky svrbivým prstům spouštěčů tiskáren peněz centrální banky, se nabízí otázka za bilion dolarů: Zachrání Fed tuto poslední úrodu investorů honících se za vrcholem před dalším deflačním pádem současné tržní bubliny?“ ptá se Piepenburg.

PSALI JSME: Powell: Fed bude americkou ekonomiku podporovat tak dlouhou, dokud se nezotaví

„Můj názor je jednoduchý. Myslím si, že postavy jako Stanley Fischer jsou nebezpečné ohavnosti a architekti největšího finančního podvodu v historii kapitálových trhů. Nepřirozené nahrazuje přirozené. Tečka. Ale takové názory jsou nakonec irelevantní, protože bez ohledu na to, zda jsou hloupé nebo nebezpečné, jsou postavy jako Stanley Fischer zasvěcenci s velkou mocí a jejich slova (a činy) jsou přesto signály,“ pokračuje Piepenburg.

Ať se nám to líbí, nebo ne, na centrálních bankéřích podle něj záleží, přičemž další centralizované kontroly jsou za rohem: „To, co můžeme na pozadí výše zmíněných „obav o udržitelnost dluhu“ očekávat, se tedy zúží na více toho, čemu tito centrální bankéři a trhy závislé na stimulech říkají „likvidita“ – tj. v blízkém horizontu přijde spousta a spousta dalších „vyklikaných dolarů“ a v delším horizontu „fantazie“ CBDC.“

„Více vytištěných dolarů samozřejmě znamená jen slabší dolary a slabší dolary znamenají jen to, že investoři počítají své nafouknuté tržní zisky s méně smysluplnými měřítky hodnoty. Zamyslete se nad tím,“ uzavírá své zamyšlení Matthew Piepenburg.

PSALI JSME: Zlato a měnová politika „říše podvodu“

(luk)

Další z kategorie Zlato