Mám rád nemovitosti jako barometr, protože jsou racionální a vláda s nimi těžko může žonglovat. Jo, já vím, všechno je to hluboce anekdotické, ale co je život, když ne bohatá tapiserie malých příběhů. Každopádně mě to přimělo k tomu, abych se v tom trochu hlouběji pošťoural.
Ano, nákladová inflace je jen jednou složkou celkového obrazu inflace a mnohé z těchto příběhů jsou již dobře nacvičené, uznávám, že mnoho komodit v posledních dnech výrazně ustoupilo v důsledku epického výprodeje, ale základní cenová síla je stále na místě.
U průmyslového zboží prý suroviny představují asi třetinu celkových nákladů, u potravin asi 95 procent. Kromě toho lze po úplném odblokování očekávat raketový růst rychlosti peněz, zejména když se ukáže, že dodavatelské řetězce zůstávají „náročné“.
Sázka na normálnost
Rád bych se s kýmkoli vsadil, že většina zboží z doby před covidem na dobu po covidu (ok, chce to definici – pozn. aut.) zdraží velmi zhruba na dvojnásobek až trojnásobek, než se vrátí normálnost…
Nejde o žádné exaktnosti, ale jde o to. Pro srovnání: Ceny nemovitostí (ve Velké Británii, pozn. red.) vzrostly mezi roky 1972 a 1983 pětkrát, náklady na zboží se zvýšily 3,7krát (měřeno kalkulačkou inflace Bank of England, pozn. aut.).
Klíčové je, že (britská) vláda se již léta snaží uvařit inflaci, aby odfoukla svou rozhazovačnost a zatěžující dluh, který nyní dosáhl epických rozměrů. Vládní dluh Spojeného království loni poprvé po 50 letech překročil velikost ekonomiky.
Mezigenerační rozdíl v bohatství
Kromě toho existuje obrovský mezigenerační rozdíl v bohatství. Vážný záchvat „přechodné“ inflace vyřeší obojí najednou. Efektivní vládní dluh se sníží na polovinu nebo více, mladší lidé budou muset vyjednávat o vyšších mzdách, ale časem se přizpůsobí vyšším cenám.
Zatímco starším střadatelům s konečným platem a penzí, kteří jsou převážně „uzamčeni“, se jejich kupní síla rozdrtí. Baby boomers? Bude boom. To jsme viděli v 70. letech 19. století, v desátých letech 20. století, na konci 40. let a samozřejmě v 70. letech 20. století. Říká se tomu „reset“.
Pravdou je, že naše základní demokracie je vadná. Podporuje vládu, aby nadměrně slibovala, pak nadměrně utrácela, aby si získala naši lásku… a hlasy. A pravda je, že její náklady se pak zaplatí dalším tiskem peněz, nebo chcete-li znehodnocením měny. A to se hromadí. No a tohle je (opět) reset. Zkrátka a dobře. Můj pocit je, že jsme se vrátili do 70. let.
Tvrdá aktiva bez hotovosti
Pokud mám pravdu – a já si myslím, že ano – pak je třeba vlastnit tvrdá aktiva. A bez hotovosti. To je spíše dlouhá cesta k tomu, abych řekl, že zlato vypadá jako docela dobrá sázka a masivní korekce cen podle mého názoru poskytuje skvělou příležitost k nákupu.
Ne, neprodávám zlato, takže zde nemám žádný osobní zájem, jen své přesvědčení. Mezi lety 1970 a 1980 vzrostla průměrná roční cena zlata (jedné troyské unce, pozn. red.) z 38,90 dolarů na 595 USD, což je patnáctinásobný nárůst.
Jasně, ceny zlata byly v předstihu uměle omezovány. Takže ne, to není předpověď, ale snad chápete, o čem je řeč. Samozřejmě 70. léta nebyla tak špatná. Pro připomenutí se podívejte sem a zesilte si hlasitost.
Ross Norman
Autor je generální ředitel společnosti Metals Daily
(Redakčně upraveno)
