Na nepřístupném místě v přírodní rezervaci Maicuru daleko od jakéhokoli města objevili v říjnu brazilské armádní vrtulníky ilegální těžařský důl. Horníci zde vybudovali velice sofistikovaná zařízení, upozorňuje Financial Times . Například systém motorů, který vytahuje surovinu z hlubokých jeskyní, nebo přistávací plochy vytesané ze stromů okolního deštného pralesa.
„Toto místo je přístupné pouze letadlem. Pokud tu chcete těžit, musíte nejdřív vybudovat přistávací plochu a navíc vlastnit letadla,“ říká šéf federální policie Gecivaldo Vasconcelos. „To vyžaduje investici v nemalém měřítku,“ dodává.
Zlatou horečku zažil amazonský prales již v 80. letech na konci brazilské vojenské diktatury. Vidina rychlého zbohatnutí přitahovala tisíce chudých lidí vybavených pouze lopatami a touhou po pohádkovém jmění. O tři dekády později jsou těžaři zpět ovšem s výrazně kvalitnějším vybavení.
„Riziko nelegálního zlata spočívá v tom, že výtěžek z něj může být použit na podporu dalších ilegálních obchodů včetně těmi s drogami a zbraněmi a dokonce i na podporu terorismu. Pokud problém nevyřešíme, tuto válku prohrajeme,“ říká Eduardo Leão, ředitel brazilské Národní těžební agentury.
Stát straní těžbě
Brazilská policie nedávno provedla řadu operací zaměřených na nelegální těžbu. Razie v rezervaci Maicuru skončila tím, že policisté vyhodili do vzduchu přistávací dráhu, bez které se horníci k dolu nemohou dostat. O několik dní dříve vydala federální policie osmnáct zatykačů na členy přeshraniční organizace, která podle úřadů pašuje desítky milionů dolarů ve zlatě a hotovosti mezi Venezuelou, Brazílií a Guyanou.
„Neexistuje zákon ani regulace,“ říká federální prokurátor z městečka Santarém Paulo de Tarso. „Naši práci lze připodobnit ke snaze zastavit roztávání ledu.“ Tento problém zdůrazňuje i studie Institutu pro světové zdroje. Národní zákony podle reportu straní spíš firmám než domorodým komunitám, které těžbou trpí nejvíce.
Zlato bude do deseti let 2,5krát dražší, míní analytik. Důvodem je předlužení |
Zákony poskytují domorodcům pozemková práva, nicméně jen málo z těchto práv se vztahuje na nerosty, uvádí studie. Pouze v Kolumbii však mohou odmítnout komerční těžbu na svých pozemcích.
Další výhodou, kterou nelegální těžaři v amazonském pralese mají, spočívá v oslabených brazilských agenturách pro ochranu životního prostředí. Dlouhodobě platily za jedinou sílu, která se proti zničení deštného pralesa zasazovala. Současný prezident Brazílie Jair Bolsonaro je však zbavil financí. Bolsonaro totiž veřejně podporuje otevření amazonského lesa všem druhům těžby.
Jak se pere špinavé zlato
Koronavirová pandemie ceny zlata zvýšila a s nimi narostla i brazilská produkce a vývoz kovu. Mezi lednem a září tohoto roku země podle tamního ministerstva hospodářství vyvezla zlato v hodnotě 3,4 miliard dolarů (77,6 miliard korun). To je zhruba stejně jako za celý loňský rok. Vývoz od ledna do září je navíc o šedesát procent vyšší než ve stejném období roku 2018.
Podle oficiálních čísel Brazílie ročně vyprodukuje asi sto tun zlata. Nicméně se neví, kolik z objemu pochází z nelegálních dolů. Podle Larrisy Rodriges z neziskové organizace Escolhas Institute je to zhruba patnáct tun ročně.
„Horník drží v ruce zlato, ale žádnou dokumentaci. Chce ho prodat, buď tedy prezentuje falešný dokument, a nebo si potřebné papíry obstará sám obchodník, který zlato od horníka koupí. V tom momentě je zlato prodáváno oficiálním podnikům, které deklarují, že k nim zboží přišlo z oficiálního dolu. Od té doby je zlato v systému vedeno jako legální,“ popisuje Gecivaldo Vasconcelos, jak se v Brazílii „pere špinavé zlato“.
„Část z toho vstupuje do finančního systému. Mezinárodní pozornost se v Brazílii soustředí na produkci hovězího masa, které je rovněž spojeno s odlesňováním a zároveň se hodně dováží do Evropy. U zlata je pozornost malá,“ říká Rodrigues.
Kariéra v těžbě zlata
Nejde o nic složitého. Na falšování dokumentace horníci ani obchodníci nepotřebují žádné speciální stroje. Zjednodušeně řečeno jim stačí pero a papír. Neexistuje totiž žádná digitální databáze prodávajících a kupujících. Federální žalobci a neziskové organizace bojující za ochranu životního prostředí dlouhá léta požadují po zdejší centrální bance a brazilské těžařské agentuře, aby vyhotovily nový systém dokumentování původu zlata. Motivace je však nulová.
Těžba uhlí v OKD by měla skončit do roku 2022. Rozhodne vývoj cen |
„Pokud byste počítali se zlatem jen z legálních dolů, nemohli byste nasytit světovou poptávku. Nikoho nezajímá původ zlata,“ uvádí Ibama, brazilská skupina na ochranu životního prostředí.
Zajímavá je v tomto ohledu osoba Josého Antônia Pereira dos Santose. Ten se přes padesát let, až do února letošního roku, vyhýbal zákonu. Pak ale dostal od vlády oficiální povolení v Amazonii kopat. Nyní zaměstnává tým pracovníků, disponuje těžkým vybavením a každý měsíc vytěží pět kilogramů zlata.
Podniky, jako je ten Santosův jsou navíc čím dál častěji jedinou pracovní možností, kterou amazonské domorodé komunity mají. „Sedmdesát procent ekonomické aktivity našeho regionu závisí na zlatě. Ostatní jsou na něm závislí nepřímo. Zlato je palivem naší ekonomiky,“ říká Wescley Tomaz, člen místní rady v těžební obci Itaituba ve státě Pará.
Venezuelské části pralesa vládnou kriminální skupiny
Situace je zoufalá i v sousední Venezuele, jejíž ekonomika kolabuje a příjmy z hlavního exportu ropy vysychají. Proto se zdejší prezident Nicolas Marduro rozhodl v roce 2016 zvětšit plochu těžení drahých kovů na jižním pobřeží řeky Orinoco. Plocha, kterou Mardoro pro těžbu určil, připomíná velikostí Portugalsko a je notoricky známá násilím a konflikty. OSN zaznamenalo případy, kdy byly horníkům prostřelovány či usekávány ruce za to, že se pokusili pár zrnek zlata ukrást.
„Většina těžební oblasti je kontrolována organizovanými kriminálními skupinami a ozbrojenými elementy. Oni určují, kdo se do oblasti dostane a kdo z ní odejde, zavádí pravidla a fyzicky trestají ty, kdo je porušují,“ píše OSN v červencovém reportu.
Ani ve Venezuele nelze spočítat, kolik drahého kovu pochází z legálních a kolik z nelegálních dolů. Podle Alexandry Pinny z neziskové organizace Freedom House je toho „špinavého“ zlata víc jak polovina. „Sedmdesát až devadesát procent vytěženého zlata ve Venezuele opouští zemi nelegálně,“ uvádí.
Deštný prales v brazilském státě Bahia který musel ustoupit zemědělské půdě. (10. června 2019)
