Zlato aneb hrozí nafouknutí zlaté bubliny?

Zlato je důsledkem budoucích obav hlavním investičním trhákem. O jeho fyzickou podobu mají zájem především bohatí lidé a rodiny. Hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda se ve svém novém komentáři ptá na otázku, zdali hrozí celosvětový „run na zlato“. Kovanda varuje před nafouknutím bubliny. 

 

Cena zlata během posledních dní vystoupala na svůj třetí vrchol od roku 1971. Tou dobou došlo k opuštění takzvaného brettonwoodského systému směnných kurzů a s ním navázání amerického dolaru právě na zlato. První z vrcholů nastal podle Kovandy v roce 1980 – ke druhému pak došlo před devíti lety.

„Pokud zohledníme inflaci, cena zlata byla v roce 1980 ještě o zhruba třetinu výše než dnes. V reálném vyjádření se tedy žádný rekord zatím nekoná. Zlato dnes ráno vystoupalo na svoji rekordní dolarovou cenu v nominálním vyjádření, když se kontrakt na drahý kov s okamžitým datem dodání prodával za bezmála 1945 dolarů za troyskou unci,“ uvedl Kovanda.

„Avšak tato suma má menší kupní sílu než suma 850 dolarů v lednu 1980. Až právě tolik tehdy stála troyská unce zlata. Suma 850 dolarů roku 1980 odpovídá zhruba sumě 2660 dolarů roku 2020. Unce zlata tedy musí zdražit o dalších více než 715 dolarů, abychom mohli hovořit o rekordní dolarové ceně nejen nominální, ale i reálné. V reálném vyjádření bylo zlato dražší než teď v roce 1980 i 2011,“ dodává Kovanda.

 

 

Kovanda uvádí, že důležitou otázkou je skutečnost, zdali má zlato sílu na to, aby o dalších více než 700 dolarů podražilo. Zásadním hnacím motorem jeho současného cenového růstu je pokles reálných úrokových sazeb. Jde o sazby, které zohledňují inflaci, respektive inflační očekávání.

Reálná úroková sazba na desetiletém americkém vládním dluhopisu je přitom aktuálně na rekordním minimu. Odpovídá -0,93 procentu.

 

Úroky snižuje expanzivní měnová politika Fedu

„Čím níže jsou reálné úroky, tím atraktivnější je za jinak stejných podmínek zlato, neboť žádný úrok nenese; když je reálný úrok v záporu, žádný úrok na zlatě už není takovou nevýhodou. Důvodem poklesu reálných úroků na amerických dluhopisech, a tedy obecně v ekonomice je to, že jejich nominální úrok se kvůli extrémně expanzivní měnové politice americké centrální banky drží velmi nízko, avšak inflační očekávání narůstají,“ sdělil Kovanda.

Inflační očekávání vzrůstají kvůli postupnému zotavování ekonomiky po úderu koronaviru. Dalším důvodem je dříve zmiňovaná expanzivní měnová i rozpočtová politika USA, oslabení dolaru nebo hrozby deglobalizačních tendencí, které jsou ze své povahy podle Kovandy inflační.

Jak graf níže ukazuje, tak růst ceny zlata žene pokles reálných úrokových sazeb rekordně nízko.

 

 

„Reálné úroky jsou zde zachyceny jako rozdíl nominálního úroku (výnosu) desetiletého amerického vládního dluhopisu (bílá křivka) a odpovídající inflaci, resp. inflačním očekáváním (žlutá křivka),“ popisuje graf výše Kovanda.

„Jestliže je již nyní reálná úroková sazba na svém dlouhodobém dně, lze ještě realisticky očekávat její další výraznější pokles? Pokud ne, co tedy cenu zlata popožene vzhůru o dalších více než 715 dolarů? Není cenový růst drahého kovu již vlastně vyčerpán“? Táže se Kovanda.

Podle Kovandy není možné zapomínat ani na mánii nebo bublinu, ke které došlo například v roce 1980. Touto dobou investoři ve velkém uvěřili, že vysoká inflace zůstane dvojciferná po dlouhou dobu. Šlo o špatnou úvahu. Došlo ovšem ke vzniku zlaté bubliny. Hrozí tato skutečnost i aktuálně?

„V současnosti to jistě nebude obava z trvale dvojciferné inflace, která vyžene cenu zlata na rekordní (reálné) maximum. Může to však být jiná obava. Obava zejména bohatých lidí a rodin z toho, že v tomto čase citelně navýšené nejistoty nemusí být „papírový majetek“, tedy majetek ve formě kontraktů a smluv, vždy zaručeným způsobem, jak nastřádané uchovat bohatství do budoucna a dalším generacím,“ říká Kovanda.

 

Bohaté rodiny odebírají rekordní množství zlata

Bohatí jedince včetně bohatých rodin pomocí takzvaných family office aktuálně odebírají rekordní množství zlata ve fyzické podobě. Jde například o formu slitků. Ve skutečnosti to znamená fakt, že chtějí mít zlato fyzicky uložené. Nechtějí pak pouze kontrakty nebo smlouvy na možné dodání zlata.

„Bohatí jednotlivci a bohaté rodiny, jakož i další investoři, ve zcela rekordní míře žádají zlato ve fyzické podobě. Narůstá tak riziko runu na trh s fyzickým zlatem. Jinými slovy, příliš mnoho lidí bude v omezeném časovém úseku žádat fyzické vypořádání svého papírového kontraktu na dodání zlata. V případě takového celosvětového runu na zlato by po přechodnou dobu nastala anomální situace, kdy by cena žlutého kovu dramaticky vylétla vysoko nad 2000 dolarů za unci,“ varuje Kovanda.

„Stalo by se tak něco podobného – jen s opačným znaménkem – jako letos v dubnu na trhu s ropou. Cena americké lehké ropy s květnovým datem dodání se zcela anomálně propadla do záporu, protože nastal run na uskladňovací kapacitu. Skladování ropy ve výsledku tak zdražilo, že pro obchodníky s ní bylo přechodně výhodnější ještě odběratelům zaplatit za to, že si ji od nich vůbec převezmou. Pokud nyní opravdu nastává anomálie na trhu s fyzickým zlatem a schyluje se k runu, můžeme se brzy vskutku dočkat rekordní ceny žlutého kovu dokonce i v reálném vyjádření, očištěném o inflaci,“ ukončuje Kovanda.

 

Také by vás mohlo zajímat:

Facility management je v Česku stále na začátku

Stát by měl podle Singera vytvářet příležitosti i pro firmy mimo automotive

Zdroj: Komentář Lukáše Kovandy