Ivan Hoffman: Zlatá jistota zlata
Kdybych býval někdy bohatý, nyní bych nepochybně pohádkově zbohatl. Kvůli zlatu.
Vždy jsem věděl, že na tento sympatický kov je spolehnutí na rozdíl od bankovek, které se vždy nakonec namnoží tak, že mají pouze hodnotu papíru, na kterém jsou vytištěny.
Čtěte také
Zlato nikdy nebylo tak drahé, jako je dnes. A čeká se, že jeho cena ještě „dramaticky vylétne vysoko nad 2000 dolarů za unci“. Je tomu tak mimo jiné proto, že bohatí lidé v těchto dnech odebírají rekordní množství zlata ve fyzické podobě. Schovat ho doma v sejfu před zloději považují za bezpečnější, než ho nechat hlídat v bance.
Graf s rostoucí cenou zlata hovoří jasnou řečí: Zámožní jedinci a zámožné rodiny selským rozumem chápou, že co je doma, to se počítá. Spoléhat na bankéře je jako udělat kozla zahradníkem. Se stvrzenkami na zlato to bude jako s kapitálovou přiměřeností. Banka má fyzicky v sejfu jen zlomek peněz, které deklaruje a se stvrzenkami na uložené zlato to nebude jinak. Proto teď ekonomové vyhlížejí „run na zlato“.
Boháč si zlata považuje. Na rozdíl od centrálního bankéře, který nad zlatem ohrnuje nos. Je to proto, že boháč chce své bohatství uchovat v něčem, co přežije zhroucení ekonomiky způsobené válkou, epidemií, krizí z nadvýroby anebo chamtivými bankéři.
Rembrandt, Rolls Royce a srdce ze zlata
Rozhodnutí, do čeho vložit nejisté peníze ovšem boháč činí s vědomím, že to, do čeho peníze ukládá, bude v nouzi prodávat. Mít v sejfu obraz od Rembrandta je nepraktické.
Čtěte také
Špatně se na něj hledá kupec, když není na chleba, a také ho nelze prodat jinak než najednou. Zlato ale má boháč v trezoru v cihličkách či slitcích různých velikostí, aby, když potřebuje na kafe, neobdržel při prodeji cennosti prostředky na Rolls Royce.
Za svou nynější prestiž vděčí zlato bankám. Mají tolik peněz, že nevědí co s nimi. Potřebují je se ziskem půjčovat a drobný střadatel banku svými titěrnými vklady jenom zdržuje od podnikání. Člověk, který chce svěřit bance úspory, aby vydělal na úrocích, je pro bankéře obtížný hmyz.
A pokud navíc u přepážky zdržuje s hotovostí, nezbývá než mu dát přes prsty čili ho odradit nějakou sankcí či poplatkem. Přátelská banka je prostě protimluv. Už na to přišli i boháči.
Současná zlatá horečka nevzkřísí zlatý standard, ale křísí nostalgii po minulosti, kdy peníze byly kryty zlatem. A tak nepřipadalo v úvahu, aby 93 procent peněz, jež jsou dnes na světě v oběhu, bylo pouhými čísly na obrazovkách počítačů. Nikdy jsem nepochopil, jak může zlato někomu připadat nemoderní. Bral bych ho v jakémkoli množství.
Ostatně – jak poznáme dobrého člověka? No přece podle toho, že má srdce ze zlata.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
