Úspory ve zlatě mohou ošálit, bývá to kus papíru

I přes výkyvy ceny je to přece v dlouhodobém horizontu jistá investice, říkají si. Jenže ve skutečnosti si často koupili jen příslib, vzdušný zámek. Zlato deklarované na pozlaceném papírovém certifikátu ve skutečnosti fyzicky neexistuje. Taková je drtivá většina zlatých investic.

„Mnozí lidé, kteří nakoupili zlato a stříbro v podobě certifikátů nebo investic do zlatých fondů, své zlato ve skutečnosti nemusí nikdy vidět. Na trhu je totiž asi jen 10 procent cihel, tedy reálného investičního zlata, zbytek je jen virtuální trh, takzvané papírové zlato, které fyzicky vůbec neexistuje,“ potvrdil Právu Pavel Ryba z české společnosti Golden Gate CZ, předního tuzemského obchodníka s investicemi do drahých kovů.

Zkrátka spekulanti ve fondech počítají s tím, že rozdají certifikáty, lidé jim za ně přinesou hromady peněz, ale jen málokdo z investorů by chtěl v dohledné době hned svoji investici zpět i se slibovaným výnosem.

Proto se na trzích tolik hraje s náladami a nejrůznějšími zprávami tyto nálady ovlivňujícími, protože kdyby všichni naráz chtěli mít v ruce peníze nebo zlato, fondy zkrachují. „Zlatá bublina by splaskla a lidé by přišli o své úspory,“ potvrzuje Ryba.

Přesto si lidé tyto papírové doklady o investicích do nereálného zlata kupují, dále prodávají nebo darují mezi sebou v bláhovém domnění, kdovíjak jistý poklad mají v ruce.

Jenže při krizi investoři požadují fyzické dodání svých cenných kovů a na mnohé se zkrátka nedostane. „Klientovi pak zůstane v ruce jen výpis z účtu o tom, že někam poslal peníze, ale žádné zlato fyzicky dostat nemusí. Na papírovém trhu, tedy virtuálně se ho nabízí více než stokrát víc, než kolik je fyzických zlatých slitků ve skutečnosti,“ zdůrazňuje Ryba.

Na burze tyto zlaté fondy nebo certifikáty podle něj kopírují cenu reálného zlata, ale když dojde k pádu trhů, dotyčná banka může mít potíž s vypořádáním fyzických kovů a mnozí své kovy buď nedostanou, nebo bude jejich výplata z fondů krácena.

„Pokud dojde k pádu burz nebo jejich zavření, certifikáty mohou být téměř bezcenné. V lepším případě vám fond nebo banka vyplatí místo zlata papírové inflační peníze, jejichž kupní síla však může být zanedbatelná. Fyzické zlato dostane pouze zlomek z těchto investorů do papírových kovů. Když už nakoupit zlato, tak fyzické, v podobě cihličky – je to jako pojistka proti finančním problémům, selháním vlád nebo bankovním krizím,“ říká Pavel Ryba.

Pravděpodobnost výskytu těchto vysoce rizikových situací během jednoho lidského života přitom není zanedbatelná. Posledních 70 mírových let je z dlouhodobého historického hlediska spíše jen výjimkou, potvrzují nejen analytici. Stačí se podívat do dějepisu.

Roční obrat českého trhu s fyzickým zlatem a stříbrem se pohybuje kolem tří miliard korun. „Lidé se paradoxně bojí cihličky schovávat kvůli možné krádeži, navíc často důvěřují nekompetentním radám a nakoupí si raději právě papírové zlato. Efekt však může být přesně opačný. Navíc teď je dobrá doba pro nákup, cena klesla,“ tvrdí analytik X-Trade Brokers Jaroslav Brychta.

Papírový systém investic nemá běžný investor pod kontrolou. Je závislý na rozhodnutí bankéřů nebo politiků. Investovat do fyzického zlata lze dvěma způsoby. Jednorázovým nákupem nebo spořením po malých částkách, začínajících na 500 korunách měsíčně. „V ČR tak začíná spořit i nižší střední třída,“ poukazuje Ryba.

Každá cihla má své sériové číslo. Seriózní firma obchodující se zlatem tedy musí znát původ zlata, které nabízí i odkupuje. „Jinak je tomu v obchodě se zlatým šrotem, do kterého vstupují překupníci, zastavárny, bazary a obchody se zpracovateli kovu v zahraničí. V tomto tzv. zlatém šrotu se točí obrovské peníze, ale tento obchod je již méně transparentní. Obchodníci našeho typu vykupují pouze investiční slitky s evidenčním číslem,“ dodal Ryba.

Nejoblíbenější je u nás nyní unce zlata v podobě malé cihličky o váze 31,103 gramu, která stojí přibližně 29 000 korun. Tu lze snadno zpeněžit. Kilogram zlata stojí kolem 870 000 korun. Je mnoho míst, kde uschovávat své fyzické zlato. Jednou z možností jsou bankovní schránky. Je to velmi bezpečné.

Pronájem takového trezoru v bance není drahý, je běžné do něj dávat notářské zápisy, rodné listy, akcie nebo smlouvy, které by stejně neměly být doma, kdyby třeba hořelo nebo přišli zloději. V případě kolapsu banky ale klient musí počkat několik týdnů, než se trezory zpřístupní.