V pondělí se platilo za unci zlata 1391 eur a to je nový historický vrchol ceny zlata v eurech. Rychlé zdražování zlata je jeden z indikátorů toho, že daňoví poplatníci budou brzy nuceni opět (a tentokrát hodně draho) zachraňovat bankovní systém.

Platit budou obyčejní lidé, kteří trpěli a trpí důsledky politiky levných peněz, kterou léta prosazuje Evropská centrální banka. Česka se to sice na první pohled týká méně než kupříkladu Německa nebo Itálie, ale až dojde k vyvrcholení krize - a to se stane pravděpodobně v příštím nebo přespříštím roce -, tak nás to samozřejmě postihne také.

V pondělí překonaný cenový rekord 1381 eur za unci zlata pocházel z října 2012, když vrcholily obavy z rozpadu eurozóny. Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi tehdy pronesl svou slavnou řeč o tom, že ECB udělá všechno pro to, aby bylo euro zachováno, a ukončil ji slovy: „A věřte, že to bude stačit.“ Od té doby se datuje politika levných peněz.

Tato politika měla zejména dva negativní důsledky. Státy mohly své rozpočty levně financovat a to je svádělo k tomu, co politici dělají nejraději. Kupují si hlasy voličů a uskutečňují megalomanské projekty. Vedlejší, ale svými dopady stejně nebezpečný důsledek uměle zlevňovaných peněz byl ten, že se nad vodou mohly držet i firmy, které by v normálním tržním prostředí již dávno žádný kredit nedostaly a zkrachovaly by.

A teď se blíží účtování. Jednak jsou krizové státy eurozóny stejně nebo ještě více zadluženy než před krizí 2008. A za druhé, četné západo- a jihoevropské banky mají ve svých bilancích rostoucí množství firemních dluhů, které jim nikdy nebudou splaceny. Tomu se říká klid před bouří.

Výnosnost bank rapidně klesá a v tu chvíli, kdy jejich akcionáři ztratí nervy, tak se dá lavina do pohybu. Banky nejenom v krizových zemích, ale třeba i v Německu budou bojovat o přežití a nebudou schopny plnit svou národohospodářskou funkci, totiž poskytovat kredity.

Představitelných je pak několik různých scénařů, k nimž patří třeba rychlá a vysoká inflace, měnová reforma, rozpad eura, ale i změny politických systémů v některých evropských státech. Rád bych se mýlil, ale raději se pokusím se na tento vývoj připravit.

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč