e-gold: 100% účet!

Stručná měnová historie

V době klasického (nezaměňovat se 100%) zlatého standardu byly bankovky a bankovní depozita částečně kryty a byly směnitelné za zlato v pevném poměru 1/20 unce zlata za dolar (1 trojská unce = 31.1034768 gramů). Směnitelnost za zlato představovala významnou hranici v možnosti vršit papírové peníze a bankovní úvěry na zásobě zlata. Nicméně díky pouze částečnému krytí se systém zhroutil roku 1933.

Od roku 1933 mluvíme o tzv. Breton Woodském systému. Dolar byl definován jako 1/35 unce zlata, nicméně byl směnitelný za zlato pouze pro zahraniční centrální banky. Nejenže obyvatelé USA nemohli žádat zlato za své bankovky a vklady, ale do sedmdesátých let bylo dokonce ilegální držet zlato pro peněžní účely. Rezervy zahraničních centrálních bank netvořilo zlato, ale dolary. Díky tomu zpočátku mohla americká vláda „vyvážet“ inflaci do Evropy, nicméně časem evropské centrální banky pozorujíce znehodnocující se dolar znervózněly a začaly (v rozporu s „gentlemanskou“ dohodou z Bretton Woodu) vyžadovat za dolary zlato, které ovšem FED neměl. Breton Woodský systém zkolaboval v roce 1968.

Roku 1971 byla zrušena poslední vazba dolaru na zlato a dolar se stal zcela nekrytou měnou. Během následujících třech desetiletí vzrostly ceny, měřeno indexem spotřebitelských cen, více jak čtyřikrát. Jinými slovy hodnota amerického dolaru klesla na 24 centů. Kupní síla zlata, naproti tomu, zůstala stabilní. Mnozí ekonomové (Friedman, Samuelson) předpovídali, že pokud bude zrušena vazba dolaru na zlato, cena zlata klesne na svou ne-peněžní hodnotu – z 35 dolarů za unci na zhruba 6 dolarů za unci. Cena zlata vyjádřena inflačními dolary však naopak vzrostla z 35 dolarů v roce 1968 na současných více než 300 dolarů.

Co jsou to peníze

Roli peněz plnila ve všech společnostech vždy ta nejvíce obchodovatelná komodita. Taková komodita (sůl, ryby, tabák, mušle) se časem stala všeobecně uznávaným prostředkem směny. Dvě komodity v průběhu dějin porazily všechny ostatní a byly trhem vybrány za peníze. Dva drahé kovy: zlato a stříbro. Zvítězily a staly se penězi díky svým vlastnostem. Jejich vzácnost zaručuje stabilitu a vysokou hodnotu na jednotku váhy. Jsou trvanlivé – neztrácí časem hodnotu. Jsou dělitelné, takže kilo zlata má (narozdíl např. od diamantů) stejnou hodnotu v každé podobě.

Jakmile je jednou komodita trhem zvolena za peníze, není třeba více této komodity. Jelikož peníze slouží jako prostředek směny a jako zúčtovací jednotka, nemá narozdíl od jiných komodit (boty, zinek, ledničky) větší množství peněz žádný přínos pro společnost. Jediným výsledkem růstu peněžní zásoby je redistribuce bohatství a zředění směnné hodnoty již existujících peněz (jinými slovy růst cen). To, že je „produkce“ zlata nákladná, narozdíl od nekrytých bankovek a úvěrů, je přirozenou výhodou zlatých peněz.

Peníze je třeba chápat jako certifikáty – oprávnění (papírová či elektronická) na určité množství podkladové komodity – zlata. Dnešní měnové jednotky: koruna, libra, dolar, ty všechny vznikly jako jednotky váhy zlata. Ještě v dobách klasického zlatého standardu byl dolar jednotkou váhy – byl definován jako zhruba 1/20 unce zlata, Libra šterlingů byla definována jako zhruba 1/4 unce zlata. Dolary, libry, franky, bankovní vklady, vše bylo směnitelné vydavatelem (ať už jím byla vláda, nebo banka) za zlato. Dnešní bankovní vklady jsou směnitelné za bankovky a bankovky jsou směnitelné za – nic. Přesto, tyto bankovky musíme používat jako peníze a všichni věřitelé jsou povinni přijímat platby v těchto nekrytých bankovkách, lhostejno jak znehodnocených.

Nekryté peníze a částečné rezervy vs. zlato a 100% rezervy

Inflace nejen znehodnocuje měnu, ale je také velkým nástrojem redistribuce bohatství ve společnosti. Zatímco příjemci nových peněz (vládní partneři, politicky spřátelené podniky a zájmové skupiny) utrácejí více za zatím nedotknuté ceny (vydělávají na nových penězích), lidé na konci (veřejnost) čelí již zvýšeným cenám (prodělávají na inflaci). Není tudíž pravda, že růst cen dopadá na všechny stejně. Malá perlička: Alan Greenspan, současný prezident FEDu, napsal v roce 1966 v eseji s názvem „Gold and Economic Freedom“: „…In the absence of the gold standard, there is no way to protect savings from confiscation through inflation.“ (Bez zlatého standardu neexistuje způsob, jak ochránit úspory před konfiskací pomocí inflace. – překlad redakce)

Peníze v rukou státu mají další závažný důsledek – hospodářský cyklus. Jak cyklus probíhá? Uměle snížená úroková míra a systém částečných rezerv, který vede k multiplikaci bankovních úvěrů, mají za následek umělý boom (neodrážející časovou preferenci spotřebitelů – ti si nepřejí odložit více spotřeby do budoucna). Jsou realizovány investice, které by jinak realizovány nebyly. Kapitálová struktura ekonomiky je narušena a vzestupná fáze hospodářského cyklu je díky tomu na světě. Rostoucí mzdy a rostoucí ceny ostatních zdrojů mají za následek růst cen spotřebního zboží a růst úrokové míry. Uměle vyvolaný boom samozřejmě nemůže trvat donekonečna, a tak je nakonec centrální banka donucena „šlápnout na brzdy“. Nyní vyjde najevo, že mnohé investice byly neopodstatněné a nelze je dokončit (vzpomeňme, že časové preference spotřebitelů se nezměnily – skutečné úspory nenarostly), hospodářský cyklus se dostává do sestupné fáze.

Tyto hrátky s úrokovými sazbami plynou z naprostého nepochopení podstaty úrokových měr. Ty odrážejí časové preference spotřebitelů, investorů a podnikatelů. Úroková míra je skutečný, nikoliv peněžní jev. Veškeré diskuse typu úroky jsou příliš vysoké/nízké, úspory jsou příliš vysoké/nízké jsou zcela scestné. V knize „History Of Interest Rates, 2000 B.C. To The Present“ autor Sydney Homer ukazuje, jak cenová stabilita v dobách zlatého standardu přispívala k nízké reálné úrokové míře okolo dvou procent. Lidé se stávali více orientovanými na budoucnost, jelikož budoucnost (alespoň v oblasti peněz) se stala předvídatelnější. V současné době jsou nejnižší výnosy z třicetiletých obligací více jak dvakrát vyšší než v dobách zlatého standardu.

Jak funguje tvorba peněz v systému částečných rezerv s centrální bankou? Předpokládejme, že centrální banka provede tzv. operaci na volném trhu a koupí cenné papíry za 10 mil. korun. Emitentovi vypíše šek na 10 mil. a na stranu svých aktiv přidá tento cenný papír. Emitent vloží šek na svůj běžný účet do komerční banky XY. Všimněme si, že „měnová zásoba“ země vzrostla o 10 mil. korun – ničí účet nepoklesl. Banka XY obdržela šek na centrální banku a ukládá ho na svůj účet u centrální banky, který vzroste o 10 mil. korun. Tento běžný účet představuje „rezervy“ komerční banky XY, které tak vzrostly o 10 mil. Na těchto rezervách může komerční banka XY vytvářet další vklady. Pokud smí např. banka držet rezervy ve výši 10 procent, kryje běžný účet u centrální banky desetinásobek běžných účtů u komerční banky XY. Nekrytá část vkladů se přelije formou úvěrů a následného uložení do dalších komerčních bank a celý proces pokračuje. Počáteční nákup aktiva v hodnotě 10 mil. korun centrální bankou vytvořil nárůst 100 mil. v měnové zásobě. V současné době je v České Republice sazba minimálních povinných rezerv 2 % a multiplikátor tak může mít hodnotu až 50. Peněžní agregát M2 (oběživo+bankovní vklady) vzrostl z 1 200 mld. v roce 1999 na současných 1 600 mld Kč.

Pod 100% zlatým stadndardem se nikdo nemusí starat o „vyváženost“ národních platebních bilancí. Stejně jako nikdo nemusí regulovat platební bilanci mezi Prahou a Ostravou nebo Jirkou a Tomášem. Neexistovaly by žádné směnné kursy mezi nekrytými měnami, a tím by zmizela i nespravedlivá opatření typu devalvace kursu ve prospěch jedné skupiny (exportní firmy) na úkor druhé (občané čelící dražším dovozům). Pokud jsou peníze 100% kryté, není třeba, aby se vlády staraly o rezervy, směnné kursy atd. Ve světě 100% zlatého standardu nezbývá žádné místo pro jakoukoliv monetární politiku.

Proč absolutní svoboda v monetární oblasti nepovede k chaosu a inflaci? Žádné papírky, ať už je jejich jméno jakékoliv, nemůžou plnit funkci peněz. Peníze musejí být komoditou, která byla v průběhu času vybrána za prostředek směny. Co se stane, pokud se ve světě, kde se platí zlatem (účetní jednotka u nás např. zlatá koruna), rozhodnu tisknout své peníze? Vyrobím papírky a natisknu na ně 1 Radek. Vezmu natištěné Radky a půjdu do obchodu. Co se stane? Nikoho moje papírky nebudou zajímat, stejně jako papírky vytištěné Mirkem, Honzou nebo Tomášem.

Lidé jsou zvyklí používat koruny, libry, dolary. To je také důvod, proč nejrůznější projekty, včetně krytých elektronických peněz, mají zatím relativně malou popularitu. Představme si, že šéfredaktor Měšce se rozhodne platit redaktory ve své měně. I kdyby tato měna, řekněme e-zámečníky, byla 100% krytá a směnitelná za zlato, její použitelnost by byla evidentně velmi omezená. Lidé nejsou zvyklí platit a počítat v gramech zlata či jiných jednotkách. Ale! Není třeba se zaběhlých názvů vzdávat, pouze je nutné vrátit jim původní význam. Je třeba při přechodu na 100% zlatý standard definovat tyto názvy jako jednotky váhy zlata. Dolar, libra a koruna se musí opět stát pevnou hmotnostní jednotkou zlata.

Otázkou přechodu na 100% zlatý standard se zabýval americký ekonom M. Rothbard. Zájemcům doporučuji jeho esej z roku 1962 nazvanou „The Case for a 100 Percent Dollar“. V podstatě se jedná o to, aby se celková zásoba zlata postavila proti celkovému množství dolarů ve společnosti a dolar se redefinoval jako jednotka váhy zlata. Dalšími kroky je odebrání zlatých zásob z rukou vlády a zrušení státního monopolu na emisi peněz.

Bankovnictví s částečnými rezervami je velkým podvodem. Pokud nejsou rezervy k vydaným bankovkám a k vkladům na viděnou (běžným účtům, účtům na požádání) 100% kryté a směnitelné za podkladové aktivum (za zlato, nebo v systému nekrytých peněz za tyto peníze), jedná se o státem posvěcený podvod. Jak jsme viděli na mechanismu úvěrové expanze, peníze vznikají doslova z ničeho. Situace je obdobná, jako kdybych si zřídil sklad a vydával falešná potvrzení na neexistující zboží. Chyba současného systému nenastává v okamžiku, kdy se lidé rozhodnou vybrat z bank svůj majetek. Chyba-krádež vzniká v okamžiku, kdy banku opustí peníze, které mají být klientovi k dispozici na požádání. Zjevně se díváme na legální podvod a zmatení pojmů. Běžné vklady neznamenají odložení současné spotřeby – úspory. Nejedná se o stejný produkt jako spořící účty, dluhopisy, depositní certifikáty apod. Běžný účet představuje klientův nárok na jeho majetek.

Každá firma přizpůsobuje časovou strukturu svých aktiv časové struktuře svých pasiv tak, aby likvidní aktiva kryla splatné závazky. Jedinou výjimku tvoří banky, které mají na straně aktiv půjčky s různými splatnostmi, zatímco pasiva jsou splatná na požádání. Podívejme se na zjednodušenou rozvahu jedné naší velké komerční banky (tab. 1). Na jakoukoliv jinou firmu s obdobnou rozvahou (chybějících 52 miliard) by byl dávno vyhlášen konkurs (a to jsem na stranu aktiv zařadil položky, o jejichž likviditě by se dalo pochybovat, zatímco na stranu závazků jsem nezařadil termínované účty, které jsou většinou vypověditelné).

Tab. 1 Zkrácená rozvaha současné komerční banky

Bankovní systém jako celek je insolventní, jelikož nelze donekonečna předstírat, že peníze jsou na účtech, a zároveň je mít rozpůjčované. Proto je potřeba instituce, která podvod kryje. Tou je centrální banka, která dodá hotovost, kdykoliv je třeba. Zrušením bankovnictví s částečnými rezervami samozřejmě nezanikne instituce úvěru, investičního bankovnictví a kreditních společností. Ale úvěry již nebudnou znamenat fiktivní přenos kupní síly. Budou znamenat transfer opravdového existujícího bohatství výměnou za bohatství vytvořené a vrácené v budoucnosti. Takový úvěr není inflační, nevytváří fiktivní kupní sílu, jedná se o přenos kupní síly od dlužníka k věřiteli.

Tab. 2 Rozvaha e-gold, Ltd.

Stále máte pochybnosti? Vaše peníze jsou přeci pojištěné… Jenže samotná myšlenka „pojištění vkladů“ je podvodná. Jak lze pojistit systém (částečných rezerv), který je ze své podstaty insolventní? Systém, který se zhroutí, jakmile veřejnost tomuto podvodu porozumí? Představme si, že zítra česká veřejnost prokoukne celý bankovní podvod a lidé půjdou ráno do banky a všichni budou požadovat hotovost. Co se stane? Banky nebudou schopny klienty vyplatit, jelikož mohou shromáždit pouze dejme tomu 10 procent hotovosti, kterou dluží svým klientům. Dokonce ani obrovský daňový nárůst nezajistí vyplacení všech klientů. Politici buď můžou zamezit přístupu občanů k jejich penězům (řešení ala Argentina), nebo zasáhne centrální banka a pomocí peněžní emise zajistí vyplacení klientů. Uklidnění klienti vloží peníze zpět do banky, rezervy bank vzrostou a známý multiplikační proces mnohonásobně zvýší peněžní zásobu. Následuje pádivá inflace a destrukce měny.

Nebylo by lepší vrátit se ke 100% zlaté měně klidnější cestou? Používáte některou z krytých digitálních měn? Má 100% zlatý standard podle vás budoucnost? Sdělte nám svuj názor!