Proč se z drahých kovů začaly razit mince?
Použití drahých kovů v podobě prachu, prutů, cihel nebo valounů bylo nepraktické. Kupující a prodávající s komplikacemi museli ověřovat kvalitu kovu, stanovovat množství, což s sebou neslo dodatečné náklady a rizika. Historická zkušenost tak vedla k ražbě a používání mincí. V mincovnách, kde se začaly vyrábět mince, byla ověřována kvalita i množství drahého kovu. Znak mincovny byl certifikátem kvality a množství kovu, samotná mince nesla ochranné znaky, zamezující padělání. Mince uznávaných mincoven usnadňovaly a podporovaly obchod i směnu zboží a služeb. Snahou panovníků bylo získat výlučné právo na ražbu mincí a ražbu monopolizovat. Panovník tak získal možnost zlehčovat mince a dávat do oběhu mince, kde určité množství drahého kovu bylo nahrazeno kovem laciným.
Jak vznikly bankovky kryté zlatem?
S použitím mincí v platebním styku byly spojeny nepříjemnosti, jako bylo jejich uschovávání a přeprava. Držitelé mincí tak postupem času začali část svého bohatství za poplatek svěřovat důvěryhodným úschovnám – bankám, které o uložení mincí vydávali potvrzení. Potvrzení o mincích uschovaných v bance byly vlastně bankovky kryté zlatem. Právě tyto bankovky, které v této situaci byly kryty zlatem uschovaným v bance, byly stále více používány jako prostředek směny. Lidé bankovkám věřili, protože mohli přijít do banky, která bankovku vydala, a vyměnit ji za zlato. Pokud bylo v jistém okamžiku v bance uloženo 10 000 zlaťáků a mezi lidmi obíhalo bankovek v hodnotě 10 000 zlaťáků, byly všechny bankovky kryté zlatem.
Jak začaly vznikat bankovky nekryté zlatem?
Banky od vkladatelů přijímají peníze (v případě zlatého standardu mince z drahého kovu) do úschovy, a na požádání je vydávají. Banka může po určité době vysledovat, že velká část peněz zůstává v bance uložena trvale (tzv. bankovní sedlina). Jinými slovy není obvyklé, že by všichni držitelé peněz požadovali vydání svých peněz od banky ve stejném okamžiku.
Část peněz, o kterých banka odhaduje, že je vlastníci v dohledné době nevyzvednou, může použít na poskytování půjček – úvěrů. Poskytnutím úvěru se banka na dohodnutou dobu vzdává dohodnuté částky ve prospěch dlužníka, za což získává závazek dlužníka peníze a smluvený úrok k dohodnutému datu vrátit.
Uvažujme hypotetický příklad, kdy je v bance je uloženo 10 000 zlaťáků a v oběhu jsou bankovky, v hodnotě 10 000 zlaťáků. Řekněme, že na základě dlouhodobé zkušenosti banka ví, že 8000 zlaťáků je bance k dispozici trvale (bankovní sedlina). V tomto hypotetickém příkladu si banka může dovolit poskytnout úvěry v hodnotě až 8000 zlaťáků. Pokud tak učiní, začíná pracovat v systému částečných rezerv a všechny jí vydané peníze již nejsou kryté zlatem. V oběhu jsou v tuto chvíli peníze v hodnotě 18 000 zlaťáků, které jsou kryté jen částečně.
Peníze v dnešní době
Když byla měna navázána na zlato, uplatňoval se tzv. zlatý standard. Používané bankovky v oběhu zastupovaly zlato a byly za zlato směnitelné. Doby, kdy se k nákupu zboží používalo drahých kovů a kdy peníze byly kryté zlatem, jsou ovšem už pryč. V dnešní době používané peníze kryté zlatem nejsou. Nekrytým penězům věříme, pokud jsou ostatní ochotni je přijímat. Množství peněz v oběhu pak není ovlivňováno množstvím zlata, ale monetární (měnovou) politikou centrálních bank. Pokud jsou lidem poskytovány levné úvěry, do oběhu se dostává mnoho peněz a lze předpokládat, že ceny budou růst. Nadměrné množství peněz v oběhu se může se projevit v cenových bublinách akcií, komodit a nemovitostí. Je otázkou k diskusi, nakolik jsou vyšponované ceny akcií, komodit a nemovitostí, způsobeny právě expanzivní měnovou politikou, kterou mnoho centrálních bank v nedávné době sledovalo.
